Záchranáři se vzdělávají celoživotně
Nedílnou součástí života záchranářů je každý rok aktivní účast na řadě školení a kurzů. Trendy v medicíně se totiž neustále vyvíjejí a je třeba jim přizpůsobovat práci tak, aby byla péče o život pacienta zajištěna co nejlépe. Zatímco ještě před několika lety záchranáři „pouze“ zajistili základní životní funkce postiženého a jeho co nejrychlejší přepravu do nemocnice, dnes dbají nejen o záchranu života, ale svou péčí také o jeho další kvalitu.
Spolu s tím, jak se rozvíjejí možnosti zdravotní péče a také technického vybavení záchranářských vozidel, roste samozřejmě také náročnost péče. Záchranáři dnes například naprosto běžně aplikují řadu léků, které dříve neměli k dispozici. To vše se ale musí neustále učit a své znalosti zdokonalovat. Každý záchranář tak v průběhu kalendářního roku absolvuje v průměru tři školení. Některá jsou zaměřená na urgentní medicínu jako celek, jiná specializovaná například na děti, jako užší skupinu pacientů, a komunikaci s nimi. Důležitou součástí školení je i důraz na vlastní bezpečí. Průzkumy totiž ukazují, že v řadě případů se záchranář mnohem více než na ně soustředí na problémy pacientů. Pokud je ale záchranář napaden, případně jinak ohrožen na životě, v konečném důsledku je větší riziko pro něj i pacienta.
Školení pro zaměstnance Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje mají různý charakter. Některá si organizuje sama záchranka přesně podle svých požadavků. To umožňuje cílený vývoj záchranářů přesně v těch oblastech, kterých je v Libereckém kraji nejvíce zapotřebí. Jiná jsou pořádána celorepublikově a sjíždějí se na ně záchranáři ze všech krajů. A kurzy se samozřejmě dělí i podle vlastního zaměření záchranáře – na jiné chodí řidiči, na jiná letečtí záchranáři a na jiné operátoři tísňové linky. „Školení jsou pro nás velmi důležitá. Když člověk dělá svou práci dobře – a to naši zaměstnanci dělají – po určité době by mohli mít sklony stagnovat, používat při záchraně pacientů zažité stereotypy. Ty by určitě fungovaly. Dnes nám jde ale o to, aby pacient i po ošetření v nemocnici mohl vést život v maximální možné míře podobný tomu, jako před svým zraněním nebo onemocněním. Tomu se snažíme co nejvíce přizpůsobovat,“ vysvětluje ředitel ZZS LK Luděk Kramář. Příkladem může být třeba mozková příhoda – zatímco dříve pacienti s ním umírali nebo byli v dalším životě odkázáni na pomoc bližních, dnes při správně stanoveném postupu přežívají a nemusejí mít ani radikální následky.
Samostatnou kapitolou vzdělávání je pak nácvik krizových situací, například cvičení zásahu při hromadných neštěstích. Ta slouží i k secvičení spolupráce různých složek Integrovaného záchranného systému. „Chceme být zkrátka na vše připraveni co nejlépe,“ vysvětlil Kramář.
